Krátká historie královských matek a porodů

V roce 1688 to v Anglii vřelo. Katolický král Jakub II. a VII. byl hluboce nepopulární, ale jeho selhání lid toleroval, zatímco jeho protestantská dcera Marie byla dědičkou. Pak však jeho druhá manželka, královna Marie Modenská, otěhotněla – a porodila syna.

Reklama

Královské porody vždy přitahovaly pozornost veřejnosti, zejména ty, jejichž výsledkem byl nový dědic. V poslední době historici analyzují tyto události z toho důvodu, co ukazují o porodních praktikách v minulosti, protože královské porody byly často lépe zdokumentovány než porody soukromých osob. Královské těhotenství z roku 1688 je neobvykle dobře zaznamenáno, zčásti proto, že Jakubovy dcery Marie a Anna (děti z jeho prvního manželství) byly drbny a uštěpačné dopisovatelky.

  • 7 královských dětí, které byly kdysi sedmé v pořadí na trůn
  • Problematické královské tchyně v historii
  • 5 královských porodů, které otřásly národem

O královnině těhotenství se od počátku pochybovalo. Po paláci i na trhu se šířily fámy. Možná bylo těhotenství falešné, možná byl otcem papežský nuncius Ferdinado D’Adda (jistě, jeho příjmení z něj dělalo terč posměváčků). „Tady se možná chystá nečistá hra,“ napsala Anna podezřívavě své sestře.

Královna začala rodit 10. června v paláci svatého Jakuba. Ošetřovaly ji tři ženy: Woman of the Bedchamber (role podobná lady-in-waiting), porodní bába a její stará sestra. Když přijel král, Marie se ho zeptala, zda poslal pro královnu-vdovu. „Poslal jsem pro všechny,“ zněla jeho odpověď.

Během několika minut zaplnilo místnost 67 lidí – královna vdova, dvorní dámy, tajná rada a královští lékaři. Ačkoli sama nebyla přítomna, Anna podala zprávu o sledu událostí své sestře: „Když měla velké bolesti, král spěšně zavolal mého lorda kancléře, který přišel k lůžku, aby ukázal, že je tam, na což ostatní tajní radové udělali totéž,“ napsala. „Královna pak požádala krále, aby jí zakryl tvář hlavou a perivem, což učinil, neboť řekla, že nemůže být přivedena na lůžko a nechat na sebe hledět tolik mužů; všichni radové totiž stáli těsně u nohou postele…“

Marie Modřanská se svým synem Jakubem Františkem Eduardem Stuartem. Jakub si později nárokoval anglický, skotský a irský trůn a byl znám jako „Starý pretendent“. (Foto: Hulton Archive/Getty Images)

Když Marie porodila chlapce, pozval král Tajnou radu, aby dosvědčila legitimitu královského potomka. Jakubovi a Marii se muselo zdát, že porodní sál plný hodnostářů by mohl zvěstem zabránit. Nestalo se tak.

Povídalo se, že porod byl falešný: říkalo se, že dítě bylo propašováno, ukryté v ohřívací pánvi na posteli. Anebo byl porod skutečný… ale kojenec zemřel a byl nahrazen dítětem mokré chůvy – a nový Jakub byl ve skutečnosti synem zedníka.

Než uplynul rok, přijela do Anglie nevlastní sestra dítěte Marie a její manžel Vilém Oranžský a usedli na trůn. Anna se nakonec stala panovnickým nástupcem tohoto páru, ale v zabezpečení rodu se jí nevedlo o nic lépe: narodilo se jí pět mrtvých dětí, sedm potratů a pět živě narozených dětí, z nichž se žádné nedožilo dospělosti. (Nechovala však 17 náhradních králíků, jak naznačuje nedávný film Favoritka).

  • Favoritka: skutečná historie za novým filmem o královně Anně
  • „Okouzlující, oblíbená panovnice“: Tracy Bormanová o královně Anně
  • Soupeřící oblíbenci královny Anny
2

Princezna Charlotte

Úspěšný královský porod by mohl znamenat kariéru pro porodníky. Jakub II. dal při narození svého syna porodní bábě 500 guineí a na místě povýšil královnina lékaře do rytířského stavu; Charles Locock, porodník královny Viktorie, dostal za porod princezny Viktorie 1000 liber; rytířské tituly se sypaly gynekologům a porodníkům Alžběty II. stejně jako primářům dvacetičlenného lékařského týmu vévodkyně z Cambridge.

Ale když se něco nepovedlo, mohly být následky ostré veřejné kontroly královských porodů zničující.

Richard Croft byl na počátku 19. století předním „accoucheur“ (dnešní porodník). Když jediné dítě prince z Walesu, 21letá princezna Charlotte, po dvou potratech znovu otěhotněla, byl Croft jasnou volbou pro porod. Princezna a její manžel, princ Leopold Sasko-Kobursko-Saalfeldský, se rozhodli zůstat na porod ve svém venkovském sídle. Když Charlotta v pondělí 3. listopadu 1817 v sedm hodin večer začala rodit, vyrazili rychlíci do Londýna s příkazem, aby se porodu zúčastnila tajná rada. Ti se řádně shromáždili v knihovně přiléhající k princezninu pokoji a byli pravidelně informováni zprávami rozesílanými z porodního sálu.

Princezna Šarlota Waleská – jediné dítě Jiřího IV. a Karolíny Brunšvické – se svým manželem Leopoldem Sasko-Koburským, později Leopoldem I. Belgickým. Zemřela při porodu roku 1817. (Foto: Photo12/UIG via Getty Images)

K Charlottě, Croftovi a paní Griffithsové („měsíční sestře“, která asistovala akoucherovi a měsíc pečovala o matku a dítě) se brzy připojil ordinář a Croftův švagr Matthew Baillie. V časných ranních hodinách byl přivolán další accoucheur, John Sims. Všichni tři muži se shodli na tom, že porod probíhá pomalu, ale normálně, a proto je třeba podle zvyklostí nechat přírodě volný průběh. Protože princezniny kontrakce neustávaly a „během porodu nevykazovala žádné známky nedostatku sil“, rozhodli se lékaři nepoužít kleště, které by pomohly porod urychlit.

Nakonec, po 50 hodinách porodu, princezna porodila mrtvého chlapce. Snahy o jeho oživení pomocí teplé koupele selhaly. Charlotte, jak později uvedl Croft, vypadala „tak dobře, jak to u dam po stejně zdlouhavých porodech bývá“, a dala si kuřecí vývar, toast a sklenici portského. Lékaři se odebrali k odpočinku a princ Leopold se připojil ke své ženě. O něco později byli lékaři povoláni zpět: Charlotta se rychle zhoršovala. Slyšela „zpěv v uších“ a trpěla „křečovitými záchvaty na hrudi“ – křečemi. Hojně používaný lék laudanum nepomáhal: těžko se jí dýchalo, puls byl nepravidelný a kůže studená. Ve 2.30 ráno 6. listopadu 1817 Charlotta zemřela.

Výlev smutku za mrtvou princeznu byl intenzivní. „Bylo to skutečně, jako by každá domácnost v celé Velké Británii ztratila oblíbené dítě,“ napsal jeden komentátor.

Šarlota byla jediným žijícím vnukem Jiřího III. Její smrt vyvolala spěch strýců a tet do jejich ložnic, aby si zajistili nástupnickou linii. Jako první tak učinili princ Eduard a jeho manželka, princezna Viktorie. Jejich dcera narozená v roce 1819 se stala novou dědičkou: Viktorie.

Zatímco královská rodina nevinila Crofta ze smrti Charlotty, to se nelíbilo veřejnosti, mnoha jeho kolegům a jeho dřívějším pacientům, kteří požadovali „nějaké řádné prohlášení od doktorů… neboť se rozhodně nejeví uspokojivě“. Trápen reptáním, spáchal Croft sebevraždu.

3

Královna Viktorie

Smrt Charlotty podnítila zvýšený příklon k lékařským zásahům do porodů pomocí nástrojů a léků – a její sestřenice Viktorie sama jeden z těchto zásahů přijme.

V porovnání s mnoha jejími předchůdkyněmi byla cesta královny Viktorie k mnohonásobnému mateřství bezproblémová: devět těhotenství, všechna donošená. Zatímco si však Viktorie těhotenství užívala („neuvěřitelná blaženost“, napsala o své svatební noci), popsala i stinnou stránku svých mnoha těhotenství: „Bolesti – a utrpení a bída a pohromy… devětkrát po osm měsíců jsem musela snášet ty výše jmenované nepřátele a vlastnit, že mě to strašně unavuje; člověk se cítí tak přišpendlený, má přistřižená křídla – ve skutečnosti….. jen napůl sám sebe.“ Viktorie nebyla žádná protofeministka, přesto si uvědomovala tíhu porodu, a když se doslechla o metodě úlevy, chopila se jí: anestezie.

  • Kdo byly děti královny Viktorie? Vše, co potřebujete vědět o jejích synech a dcerách
  • Sňatky vnoučat královny Viktorie
  • Středověká medicína: zabiják, nebo lék?

V roce 1847 edinburský porodník James Simpson prokázal, že chloroform dokáže otupit porodní bolesti. Zpráva pronikla do Viktoriina společenského kruhu; některé její přítelkyně požadovaly po svých akuťácích, aby „rodili, aniž by o tom věděli“.

Královna Viktorie se svým třetím synem Arthurem Williamem, vévodou z Connaughtu, pozdějším polním maršálem Connaughtem. (Foto: Rischgitz/Getty Images)

Pro porod Viktoriina osmého dítěte byl angažován sám Simpson, který se připojil k jejímu obvyklému porodnímu týmu ve složení Charles Locock („Velký vysvoboditel“), zdravotní sestra Mary Lilly a princ Albert, který byl po ruce u všech devíti porodů. Přední státníci seděli mimo místnost, ale s otevřenými dveřmi, aby dobře viděli na průběh porodu. Simpson královnu uspával kapáním chloroformu na kapesník napuštěný do trychtýře, kterým dýchala. „Účinek,“ zapsala si Viktorie do svého deníku, „byl konejšivý, uklidňující a nadmíru rozkošný.“

Viktoriino trvání na použití anestetika však nebylo jednoznačné. Náboženský názor byl proti: zmírnění bolesti během porodu by „připravilo Boha o hluboké upřímné volání, které se ozývá v těžkých chvílích o pomoc“, vysvětloval jeden duchovní. Ženě bylo „přikázáno, aby ‚v bolesti‘ porodila“. Také názory lékařů se rozcházely: „nebezpečné a zbytečné“, hartusil lékařský časopis The Lancet. Viktorie při svém posledním porodu Beatrice opět použila anestetika.

4

Královna Alžběta II

Když princezna Alžběta, budoucí královna, čekala v roce 1948 své první dítě, také ona se zabývala řadou gynekologických a porodnických veličin. Vlastně se čtyřmi z nich.

Samotný porod se odehrál v Buhlově pokoji v Buckinghamském paláci, což je obvykle pokoj pro hosty s krásným výhledem na třídu Mall. Nejednalo se však o „domácí porod“ v obvyklém slova smyslu: místnost byla přeměněna na miniaturní nemocnici, jako tomu bude znovu v roce 1951, kdy byla králi Jiřímu VI. odstraněna plíce.

Kdo byl s mladou princeznou na pokoji? (Princ Philip nebyl; během Charlesova porodu hrál squash a po jeho skončení přinesl Alžbětě šampaňské a karafiáty. Byl však přítomen narození čtvrtého dítěte, prince Edwarda, v roce 1964 – stejně jako všichni královští otcové od té doby). Kdo konkrétně byl formálním svědkem porodu? V průběhu staletí se počet 67 svědků z dob Marie z Modeny zúžil na jediného: ministra vnitra. Při Alžbětině vlastním porodu byl konzervativní politik William „Jix“ Joynson-Hicks povolán ze svého lůžka, aby viděl její narození císařským řezem v domě rodičů královny matky. Otázka zněla: „Bude tento zvyk pokračovat?“

Princezna Alžběta drží svou malou dceru, princeznu Annu, s babičkami královnou Marií (vlevo) a královnou Alžbětou. (Foto: Central Press/Hulton Archive/Getty Images)

Alan „Tommy“ Lascelles, osobní tajemník krále Jiřího VI. jednal o této záležitosti s králem (samotná Alžběta nebyla konzultována). Lascelles byl proti: mít ministra vnitra jako „jakousi nadpočetnou porodní bábu… bylo zastaralé a směšné“ a bez jakéhokoli ústavního základu. Alžběta to však považovala za důležité, a tak byl ministr vnitra James Chuter Ede pozván, aby byl „u toho, až se princezně Alžbětě narodí dítě“.

Krátce před termínem porodu se s Lascellesem sešel kanadský vysoký komisař a poznamenal, že dominia mají na budoucím dědici stejný zájem jako Britové. Zástupci dominií by přece byli také pozváni, aby byli svědky porodu, nebo ne? Znepokojený Lascelles se znovu poradil s králem a upozornil ho, že „při dodržení starého rituálu by v průjezdu nesedělo méně než sedm ministrů“.

Téhož dne Buckinghamský palác oznámil konec „archaického zvyku“. Při narození Charlese tak byl přítomen pouze zdravotnický personál.

  • Královna Alžběta II. a princ Philip: 8 milníků v jejich manželství
  • Máma hákuje:
  • Mladá Alžběta II: život předtím, než se stala královnou

Královské porody samozřejmě nejsou typickými porody: jsou to porody podporované obrovskými prostředky. Moderní královská rodina se při svém rozhodování přikláněla spíše k lékařskému přístupu a upřednostňovala porod s asistencí porodníka před porodem s asistencí porodní asistentky (což byl obecněji trend ve Velké Británii). Navzdory těmto zdrojům neměla budoucí královská matka zcela svobodnou volbu, jak porodí: napříč historií ovlivňovali způsob, jakým královské ženy rodily své děti, rodinní příslušníci, lidé ze států i veřejnost. Královské ženy se při výběru toho, kdo jim bude pomáhat, opíraly o profesionální pověst, ale také o osobní doporučení přátel a rodiny, což vyústilo v dynastie lékařských poradců, kteří se podíleli na mnoha královských porodech s mnoha členy královské rodiny.

Vévoda a vévodkyně ze Sussexu – Harry a Meghan – jsou nejnovějším královským párem, jehož těhotenství přitahuje palčivý zájem, a zdá se, že doufají, že tuto pozornost odvrátí nebo alespoň oddálí. „Jejich královské výsosti,“ stálo nedávno v prohlášení Buckinghamského paláce, „přijaly osobní rozhodnutí zachovat plány kolem příchodu jejich dítěte v soukromí.“ Historie by jim přála hodně štěstí.

Reklama

Doktorka Laura Dawesová je historička medicíny, autorka a hlasatelka. Její nejnovější kniha se jmenuje Fighting Fit: The Wartime Battle for Britain’s Health (2016)

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.