Na čem závisí odpovědi na modlitby?, 2. část

Před dvěma týdny jsem položil otázku: „Na čem závisí odpovědi na modlitby?“. První a nejzásadnější část odpovědi zněla, že všechny odpovědi na modlitby závisí na Kristově smrti za naše hříchy. Důvodem, proč nám spravedlivý a svatý Bůh může žehnat odpověďmi na modlitby, i když jsme hříšníci, kteří si zaslouží odsouzení, je to, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a odvrátil od nás Boží hněv. Všechno blahodárné, co kdy padlé lidské bytosti zakusily, bylo vykoupeno na Kalvárii. A proto jsou všechny odpovědi na modlitby bezplatnými dary založenými na Božím milosrdenství. Odpovědi na modlitby si nekupujeme ničím, co řekneme nebo uděláme; pouze prosíme o přebytek milosti, která již byla vykoupena obětí našeho Pána.

Druhá část odpovědi na otázku „Na čem závisí odpovědi na modlitby?“ zněla, že závisí na tom, zda jsme poslušnými dětmi. Na základě četných starozákonních i novozákonních textů jsem argumentoval, že náš nebeský Otec by zneuctil své vlastní slovo a poškodil by své děti, kdyby nám dal vše, o co prosíme, i když pokračujeme v nějakém hříchu. Zdůraznil jsem, že to neznamená, že musíme být bez hříchu dokonalí, aby naše modlitby byly vyslyšeny, protože pak by modlitba „Odpusť nám naše hříchy“ byla popřením sama sebe. Nemůžete se každý den modlit za odpuštění svých hříchů, pokud musíte být bez jakéhokoli hříchu, aby vaše modlitby byly vyslyšeny. A Ježíš nás skutečně učil modlit se za odpuštění našich hříchů (Matouš 6,12). Je rozdíl mezi dokonalým dítětem a dítětem, které je charakteristicky poslušné, ale není dokonalé. Nesmíme se opovážlivě domnívat, že můžeme Boha přimět, aby udělal, co chceme, pokud naše srdce není nastaveno na to, aby dělalo to, co chce on (1J 3,22; Jk 5,16; J 15,7; 9,31; Ž 66,16-19; Přísloví 15,29; Iz 1,15; atd.).

Dnes bych se chtěl pokusit dát dvě poslední odpovědi na otázku: „Na čem závisí odpovědi na modlitby?“. Text, kterému jsem se při přípravě na toto poselství snažil co nejvíce porozumět, je Marek 11,22-25. Právě rozjímání nad tímto textem ve spojení s mnoha dalšími mi vnutilo dvě závěrečné odpovědi na naši otázku.

Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha. Vpravdě vám říkám: Kdokoli řekne této hoře: ‚Buď vzata a vhozena do moře‘ a nepochybuje ve svém srdci, ale věří, že se stane, co říká, tomu se to splní. Proto vám říkám: O cokoli v modlitbě prosíte, věřte, že jste to dostali, a bude to vaše. A kdykoli stojíte na modlitbách, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše viny.“

Dvě slova v tomto textu, která si žádají vysvětlení, jsou slova „cokoli“ ve verši 24 a „věřte“ ve verších 23 a 24. V tomto verši jsou slova „cokoli“ a „věřte“. Když Ježíš říká: „O cokoli budete prosit,“ znamená to, že můžeme prosit úplně o cokoli? Neexistují žádná omezení? Nezávisí odpovědi na modlitby vůbec na tom, o co prosíme? A když Ježíš říká, že nesmíme pochybovat, ale věřit, že se splní to, co říkáme, znamená to, že k tomu, aby naše modlitby byly vyslyšeny, musíme mít nepochybnou víru, že nám Bůh dá právě to, o co prosíme? Jinými slovy, v jakém smyslu závisí odpovědi na modlitby na víře?“

O cokoli v modlitbě prosíte…

Začněme slovem „o cokoli“ ve 24. verši: „O cokoli v modlitbě prosíte, věřte, že jste to dostali, a bude vám to dáno.“ Zní to absolutně a všezahrnujícím způsobem. Existují však tři důvody, proč bychom si neměli myslet, že nám Ježíš chtěl dát bianko šek. První souvisí s povahou jazyka. Druhý souvisí s dalšími naukami v Novém zákoně. Třetí souvisí s bezprostředním kontextem.

Přirozenost jazyka je taková, že všechna slova získávají svůj význam z jejich použití. Proto je obvyklý význam slova určen jeho obvyklým použitím v naší kultuře. A konkrétní význam slova v konkrétním textu je určen jeho konkrétním použitím konkrétním autorem. Když jsem učil v Bethelu, ilustroval jsem to tím, že jsem přišel do třídy a zeptal se: „Jsou tu všichni?“ „Ano,“ odpověděl jsem. Když pak někdo odpověděl: „Ano,“ řekl jsem něco podrážděného jako: „Tak kde je Jimmy Carter?“. A netrvalo by dlouho, abych ilustroval, že slovo „všichni“ může, ale nemusí mít absolutní, všezahrnující význam v závislosti na tom, jak je použito v konkrétním kontextu. Stejně tak je to s výrazem „cokoli“ v Markovi 11,24. Může, ale nemusí mít absolutní a všezahrnující význam. Kdyby vás někdo pozval na jídlo a vy byste si sedli ke stolu a řekli: „Dám si cokoli, co máte,“ nikdo by vám nenabídl k jídlu tužku, slamník nebo botu. Věděli by, že „cokoli“ znamená „cokoli, co podáváte k večeři“. Význam slova „cokoli“ v Markovi 11,24 tedy nelze vyřešit pouhým pohledem na toto slovo. Musíme se podívat na kontext, abychom zjistili, zda mu Ježíš stanovil nějaká omezení.

Důvod, proč jsem se vůbec zastavil nad tím, zda „cokoli“ bylo všezahrnující, je ten, že na jiných místech Písma jsou texty, které učí, že jsou věci, které nedostaneme, i když o ně požádáme. Zmíním dva takové texty. V Jakubově evangeliu 4,2.3 se píše: „Nemáte, protože neprosíte, prosíte, a nedostáváte, protože prosíte špatně, abyste to utratili za své vášně“. Pokud má Jakub pravdu, pak „cokoli“ z Marka 11,24 musí být kvalifikováno: Nedostanete nic, o co žádáte, bez ohledu na to, jak moc věříte, že dostanete, pokud to, o co žádáte, slouží pouze vašemu soukromému uspokojení. Modlitby by měly být vždy skutkem lásky, a proto by měly vždy směřovat nejen k našemu vlastnímu uspokojení, ale také k prospěchu druhých. Dalším textem, který omezuje to, o co můžeme prosit, je 1 Jan 5,14nn:

To je ta důvěra, kterou v něj máme, že kdybychom o něco prosili podle jeho vůle, vyslyší nás. A víme-li, že nás slyší v čemkoli, o co prosíme, víme, že jsme dosáhli toho, oč jsme ho prosili.

Tento text je obzvlášť užitečný, protože se zdá, že slovo „cokoli“ v 15. verši je použito stejně absolutně jako v Mk 11,24. „Jestliže víme, že nás slyší v čemkoli, o co prosíme, víme, že jsme dosáhli svých proseb“. Ze 14. verše je však naprosto jasné, že „cokoli“ v 15. verši znamená „o cokoli prosíme podle Boží vůle“. Je-li tomu tak v 1J 5,15, nemohlo by tomu tak být i v případě Marka 11,24? Vyžaduje bezprostřední kontext v Mk 11,24 omezení významu slova „cokoli“ v Mk 11,24 podobně, jako 1J 5,14 omezuje význam slova „cokoli“ v 1J 5,15?“

Myslím si, že ano. Hned v následujícím verši Mk 11,25 se píše:

Kdykoli se budete modlit, odpusťte, máte-li proti někomu něco, aby vám váš Otec v nebesích odpustil vaše viny.

Tento verš vyžaduje, aby zaslíbení z verše 24 bylo omezeno. Ukazuje, že když Ježíš řekl: „O cokoli v modlitbě prosíte, věřte, že jste to dostali, a bude vám to dáno,“ nemyslel tím, že se můžete modlit, aby přišla pomsta na všechny vaše nepřátele. Hned v dalším verši se píše: „Když stojíte na modlitbách, odpouštějte“. Proto ono „cokoli“ ve verši 24 musí přinejmenším vylučovat modlitbu za pomstu. To znamená, že mezi Ježíšem na jedné straně a Jakubem a Janem na straně druhé není žádný rozpor. Všichni se shodují na tom, že Bůh neslibuje, že nám bude dáno úplně všechno, o co prosíme, stačí, když budeme věřit, že tomu tak bude.

Odpovědí na naši starou otázku „Na čem závisí odpovědi na modlitby?“ je tedy to, že Bůh je schopen odpovědět na všechny naše prosby. Řekl bych, že závisí na tom, zda prosíme o správné věci. Nejvýstižněji se k této věci vyjadřuje text 1J 5,14: „Prosíme-li o cokoli podle jeho vůle, on nás vyslyší.“ (1J 5,14). Správné věci, o které máme prosit, jsou věci, které jsou v souladu s Boží vůlí. Když Ježíš řekl: „O cokoli v modlitbě prosíte, věřte, že jste to přijali, a bude to vaše,“ měl na mysli, že o cokoli prosíte, co je v souladu s Boží vůlí, věřte, že jste to přijali, a bude to vaše.

Věřte, že jste to přijali…

Tím se dostáváme k druhému slovu v Markovi 11,23 a 24, které je třeba objasnit, totiž ke slovu „věřte“: „Věřte, že jste to přijali, a bude to vaše.“ Ježíš řekl: „O cokoli prosíte, věřte, že jste to přijali, a bude to vaše“. Nebo, jak říká verš 23: „Kdo ve svém srdci nepochybuje, ale věří, že se stane, co říká, tomu se to stane.“ (Mt 11,23). Zásadní otázka, která z takových výroků vyvstává, zní: „Jak je taková nepochybná víra možná?“. Jediná odpověď, která mě napadá, je, že taková nepochybná víra je možná pouze tehdy, když víme, co Bůh zamýšlí udělat pro ty, kdo věří. Nebo jinak řečeno, nepochybnou víru můžeme mít, pokud víme, jaká je v dané situaci Boží vůle. Jak můžete nepochybovat, když nevíte, co má Bůh v úmyslu udělat? Jak může mít někdo jistotu, že odpověď na jeho modlitbu se uskuteční, pokud si nejprve není jistý, že právě to má Bůh v úmyslu udělat jako odpověď na jeho víru? Víra musí mít nějaký základ; nemůžeš prostě chtít nepochybovat, když si nejsi jistý, že to, o co prosíš, je to, co Bůh zamýšlí udělat.

Celý týden jsem měl chřipku. Nebyl jsem však schopen modlit se za uzdravení s nepochybnou vírou, že se tak stane. Důvodem je, že neznám Boží vůli, pokud jde o mé zdraví. Je možné, že má v úmyslu, abych byl dva týdny nemocný, abych se naučil nespoléhat na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé (2 Kor 1,9). A protože nevím, co Bůh zamýšlí udělat s mým zdravím, není možné mít naprostou důvěru, že mě uzdraví, když ho o to požádám. V takových případech musíme vždy říkat: „Avšak ne má, ale tvá vůle se staň!“ (Mk 14,36)

Doufám, že tímto učením zmírním mnoho zbytečných pocitů viny. Jak často si nadáváme, že o určité věci nemůžeme prosit s naprostou důvěrou, že nám je Bůh dá! Ale když nevíme, že je Bůh hodlá dát, jak potom můžeme mít naprostou jistotu, že je dá? Kdykoli jsme nuceni říci: „Avšak ne má, ale tvá vůle se staň,“ přiznáváme, že nemáme jistotu, zda bude naše konkrétní prosba splněna. A není důvod cítit se kvůli tomu provinile, protože víra, která nemá žádné pochybnosti, je možná jen tam, kde alespoň rámcově víme, co pro nás Bůh zamýšlí udělat.

Otázka, která volá po odpovědi, tedy zní: „Jaká je naše vůle? „Jak můžeme vědět, co chce Bůh udělat v odpovědi na modlitbu, abychom ho o to mohli požádat a důvěřovat mu?“. Jak zjistíme, co Bůh zamýšlí učinit jako odpověď na víru? Existují dvě odpovědi. První z nich je, že Bůh velkou část toho, co zamýšlí udělat, zjevuje prostřednictvím Písma. Druhou odpovědí je, že Bůh může svůj záměr zjevit kromě Písma i soukromě jednotlivci nebo skupině lidí.

Tou druhou odpovědí myslím to, že když Písmo nedává zaslíbení, že určité požehnání bude určitě dáno jako odpověď na modlitbu, Bůh může dát najevo jiným způsobem, že má v úmyslu dané požehnání dát. Zmiňuji se o tom s jistou váhavostí, protože jsem to nikdy v životě nezažil. Bůh mi nikdy nesdělil, co má v úmyslu udělat, jiným způsobem než prostřednictvím Písma. Myslím si však, že by mohl, a proto nechám otevřenou tuto možnost, jak můžeme zjistit, co Bůh zamýšlí udělat jako odpověď na víru.

Co Bůh chce pro náš život: Čtyři biblické nauky

Obvyklejším způsobem, jak zjistit, co chce Bůh udělat, je četba jeho zjeveného slova v Bibli. Chtěl bych se zmínit o čtyřech biblických naukách, které nám ukazují, co Bůh zamýšlí udělat pro ty, kdo věří, a které nám proto pomohou mít nepochybnou víru, když se za tyto věci modlíme.

1. Jaké jsou Boží záměry? Bůh zachrání všechny, kdo k němu volají

Za prvé, Bůh slibuje, že zachrání všechny, kdo k němu volají. Římanům 10,13: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Římanům 10,13) Všichni, kdo vzývají jméno Páně, budou spaseni. Nemusíme tedy pochybovat o tom, že Bůh nás hodlá zachránit, pokud o to opravdu stojíme. Naše modlitba k němu o spasení by měla být podobná modlitbě popsané v Markovi 11,24: „Věř, že jsi to přijal, a bude to tvoje.“ Věř, že jsi to přijal, a bude to tvoje. Konkrétní Boží zaslíbení v Písmu ukončuje pochybnosti a nejistotu o tom, zda Bůh zamýšlí spasit ty, kdo ho prosí.

2. Bůh zamýšlí posvětit ty, které vykoupil

Druhé učení Písma, které nám umožní modlit se s důvěrou, je, že Bůh zamýšlí posvětit ty, které vykoupil. To znamená, že pokud jsme vzývali Boha ke spasení, můžeme si nyní být jisti, že odpoví na naši modlitbu za posvěcení. Posvěcení je proces, kterým nás Bůh proměňuje v Kristův obraz, proces, v němž se stáváme svatějšími, láskyplnějšími, radostnějšími, pokojnějšími, trpělivějšími, laskavějšími, hodnějšími, věrnějšími atd. V listě Židům 12,14 se píše: „Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.“ V tomto smyslu je třeba usilovat o pokoj se všemi lidmi. Protože však je Božím záměrem neztratit žádné ze svých dětí (Jan 10,28), víme, že se tedy postará o to, aby této svatosti dosáhli všichni. V listu Římanům 6,22 se píše: „Nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se Božími otroky, odměnou vám bude posvěcení a jeho cíl, věčný život.“ (Řím 6,22). Posvěcení je nezbytným stupněm na cestě k věčnému životu, a proto nám Bůh hodlá dát posvěcení stejně jistě jako věčný život. My, kteří Bohu věříme na věčný život, se tedy můžeme modlit za své posvěcení bez jakýchkoli pochybností, že Bůh naši modlitbu vyslyší a odpoví na ni. Z Písma jsme se dozvěděli, že je to jistý Boží záměr.

3. Budeme-li hledat nejprve království, budou všechny naše potřeby uspokojeny

Třetím učením Písma je, že budeme-li hledat nejprve Boží království a jeho spravedlnost, budou potřeby našeho života uspokojeny (Mt 6,33). Nebo jak říká list Filipanům 4,19: „Můj Bůh zaopatří každou vaši potřebu podle svého bohatství ve slávě v Kristu Ježíši“. To, jak vnímáte své potřeby, bude samozřejmě záviset na vašich cílech. Pokud je vaším cílem dostat se do New Orleansu do šesti hodin odpoledne, musíte letět letadlem. Pokud je vaším cílem uběhnout maraton, potřebujete denně trénovat na dlouhých tratích.

Jaký cíl určuje Pavlovo chápání potřeb? Myslím, že by řekl, že konat Boží vůli, oslavovat Krista. Zaslíbení tedy neslouží k zaručenému blahobytu. Ve skutečnosti Pavel ve Filipským 4,12 říká: „Naučil jsem se tajemství, jak čelit hojnosti i hladu, nadbytku i nedostatku.“ (1Kor 4,12). Zaslíbení spočívá v tom, že Bůh nás bude zásobovat vším, co potřebujeme, abychom mohli dál plnit jeho vůli a oslavovat ho. Když se tedy v tomto smyslu modlíme, aby byly uspokojeny naše potřeby, nemusíme vůbec pochybovat o tom, že Bůh odpoví, protože Písmo jasně říká, že právě to má v úmyslu udělat.

4. Bůh působí všechno k dobrému pro své vlastní

Chci se s vámi podívat ještě na jedno biblické učení, které by nám mělo umožnit modlit se v každé době bez pochybností. Učí, že „Bůh ve všem působí dobro těm, kdo ho milují a jsou povoláni podle jeho záměru“. To je největší a nejrozsáhlejší ze všech biblických zaslíbení. Jeho vliv na modlitbu je obrovský. Znamená to, že když jsou naše konkrétní prosby zamítnuty, Bůh pro nás připravuje něco lepšího. Nikdy nepřestává pracovat pro nejlepší zájmy svých dětí. A proto v každé modlitbě, kterou se modlíme, můžeme mít naprostou a nepochybnou důvěru v toto: „Bůh mi v odpovědi na mou modlitbu dá to, co je pro mne nejlepší.“ To znamená, že Bůh nám dá to, co je pro mne nejlepší. Nikdy o tom nepochybuj.

V listu Židům 11,6 se píše: „Bez víry se nelze líbit Bohu, neboť kdo se chce přiblížit k Bohu (srov. 4,16), musí věřit, že Bůh existuje a že odměňuje ty, kdo ho hledají.“ Víra, která se Bohu líbí v modlitbě, je přesvědčena o dvou věcech: že Bůh je a že odměňuje ty, kdo ho hledají. Když jdeme k Bohu v modlitbě, musíme věřit, že nám požehná, jinak se mu znelíbíme. A můžeme věřit, že nám požehná, protože slíbil, že bude ve všem působit k našemu velkému dobru a že se z nás bude radovat, aby nám prokázal dobro (Jeremiáš 32,40.41).

Mnoho našich modliteb bude za věci, o kterých nevíme, že jsou Boží vůlí. Budeme tedy šeptat: „Avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň“. A na základě Římanům 8,28 budeme věřit, že pokud je naše konkrétní prosba odmítnuta, je to proto, že Bůh pro nás připravuje něco lepšího. To tak dobře zapadá do Matoušova evangelia 7,9-11,

Který z vás, požádá-li ho jeho syn o chléb, mu dá kámen? Nebo požádá-li o rybu, dá mu hada? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, oč spíše váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kdo ho prosí!“

To je to, co Bůh vždy dá jako odpověď na naše modlitby – dobré věci. „Žádnou dobrou věc neodepře těm, kdo chodí upřímně“. Když nám Bůh odepře chléb nebo rybu, není to proto, aby nám dal kámen nebo hada, ale koláč a řízek.

Když můj roční syn Abraham uvidí lesklý kuchyňský nůž a chce ho mít, odvedu jeho pozornost od něj k velké zelené plechovce plné kolíčků na prádlo a ukážu mu, jaká je s nimi zábava. Vyslyšela jsem jeho modlitbu? Ne, nedala jsem mu konkrétní věc, o kterou prosil, ale ano, vyslyšela jsem jeho touhu, aby si s něčím hrál.“

Předevčírem jsme otevřeli krabici ovesných sušenek jako dezert a byly plesnivé, tak jsem je začala všechny vyhazovat. Ale Benjamin začal plakat a říkal: „Viděl jsem jedny, které na sobě neměly žádnou plíseň.“ A tak jsem se rozplakal. Ale já jsem řekla: „Benjamine, plíseň začne růst dřív, než ji uvidíš, a může ti způsobit nemoc. Pojďme si místo toho dát gorp.“ Tak jsme to udělali, ale Benjamin měl pocit, že rozhodně dostává druhý nejlepší. A přesně tak se často cítíme, když jsou některé naše specifické požadavky odmítnuty. Myslíme si, že nám Bůh dává to druhé nejlepší. Ale není tomu tak. Těm, kdo ho milují a jsou povoláni podle jeho záměru, dává vždy to, co je pro ně nejlepší. Když se tedy modlíme, můžeme mít vždy nepochybnou víru, že nám Bůh dá to, co je pro nás nejlepší.

Závěr

Když tedy Ježíš v Markovi 11,24 říká: „O cokoli v modlitbě prosíte, věřte, že jste to dostali, a bude to vaše,“ rozumíme slovu „cokoli“ jako „cokoli, co je v souladu s Boží vůlí“ (1J 5,14). A chápeme, že nepochybná víra je možná pouze tam, kde Bůh zjevuje, co chce učinit jako odpověď na víru. A chápeme, že v Písmu Bůh zjevil svůj záměr zachránit, posvětit a zaopatřit hmotné potřeby těch, kdo k němu volají. A konečně největší zaslíbení ze všech zjevených v Písmu je, že Bůh bude ve všem společně působit k našemu dobru. A to znamená, že i když můžeme mít pochybnosti o tom, že mnohé naše konkrétní prosby budou splněny, přesto nemusíme vůbec pochybovat o tom, že Bůh nám vždy dá to, co je pro nás nejlepší.

Vyzvání

Není žádná bolest, Pane, příliš lehká
, abychom ji v modlitbě přinesli k tobě.
Není žádná úzkostná starost příliš lehká
, abychom probudili tvůj soucit.

Ty, jenž jsi vyšlapal trnitou cestu,
sdílíš s námi každé malé trápení.
Láska, která nesla větší břemeno
, neodmítne menší.

Není tajného vzdechu, který bychom vydechli
Ale nenarazí na Tvé božské ucho,
a každý kříž se rozzáří pod
Tvým stínem, Pane.

Amen

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.