O tom plánu odchodu:

  • 8. listopadu 2016
    Od Alyssy Rachelle

Potkala jsi pohledného muže, do jehož smyslu pro humor a velkorysosti ses nakonec zamilovala. Námluvy byly plné kreativních schůzek, romantických výletů a inteligentní konverzace. Všechno je skvělé!“

Mezitím uplynuly tři, čtyři nebo pět let.

Jistě, je to ten, o kterém víš, že si ho chceš vzít (vlastně jsi to věděla během prvních několika měsíců), ale s napětím očekáváš den, kdy tě požádá, aby ses stala jeho nevěstou. S tím se mohu až příliš dobře ztotožnit.

Můj tehdejší přítel (nyní manžel) a já jsme spolu chodili téměř tři a půl roku, když mě požádal o ruku. Před tímto dlouho očekávaným dnem jsem stejně jako většina žen věděla, že on je ten, koho si chci vzít.

Jelikož nám bylo kolem dvaceti, předpokládala jsem, že průměrná doba chození je 3 roky.3 roky by se nás neměla týkat, protože by nemělo trvat tak dlouho, než zjistíte, zda člověk, se kterým jste strávili spoustu času, je ten pravý – nebo jsem si to alespoň myslela.

Abych nebyla otravná přítelkyně, snažila jsem se chytře a skrytě nadhodit téma manželství. Ačkoli moje taktika byla spíš lehkovážná a občas nonšalantní, abych nepůsobila příliš horlivě, často vyvolala vtipnou reakci mého přítele, který podle mě nebral téma vážně. Možná jsem si jeho reakce špatně vyložila. Opravdu nebyl připraven diskutovat o naší budoucnosti? Byl konverzaci otevřený, ale jen nevěděl, jak svá přání formulovat? Nebo už měl nějaký plán a chtěl naše rozhovory odvést jinam?“

Ať tak či onak, jako už tak netrpělivý člověk jsem začala být otrávená. Byli jsme asi tři roky v našem vztahu, když jsem si stanovila termín. Nyní jsem mu tento termín nikdy neprozradila, protože jsem měla a stále mám pocit, že žena by neměla muže přesvědčovat, aby ji požádal o ruku, zejména tím, že mu dá ultimátum. Pokud si tě bude chtít vzít, tak si tě vezme. Jde jen o to, jestli to udělá ve vašem termínu.“

Můj termín byl vytvořen na základě velké nadcházející události v životě rodiny mého přítele. Řekla jsem si, že se jí nezúčastním, dokud nebudeme zasnoubeni.

Možná se to bude zdát kruté, ale během našeho namlouvání a na začátku vztahu jsme si s mnoha členy jeho rodiny opravdu padli do oka. Byli jsme si tak blízcí, že mi jeho bratranci a sestřenice říkali „sestřenko“, jeho teta mě zvala na Den díkůvzdání, když můj přítel nebyl ve městě, a někteří členové jeho rodiny se mnou komunikovali víc než s ním.

Ačkoli se mi líbilo, jak mě přítelova rodina přijala, vadilo mi, že se mnou jednali jako s členem rodiny, ale nebyla jsem rodinou. Proto jsem se držela svého slova. I když jsem jeho příbuzné neignorovala, snížila jsem množství času, který jsem s nimi trávila. Moje jednání nebylo proto, abych na něj tlačila, aby mě požádal o ruku, ale spíš proto, abych byla sama k sobě upřímná ohledně své tehdejší role. Nechtěla jsem si hrát na manželku bez prstýnku, data svatby nebo ženicha.

Můj termín také nebyl datum, které by nutně znamenalo zánik našeho vztahu. Pokud bychom do té doby nebyli zasnoubeni, naposledy bychom si promluvili. Pokud bych s naším rozhovorem nebyla spokojená, došla bych k závěru, že bych s ním stále chtěla chodit – ale ne exkluzivně. Proč v tom pokračovat, když se nechceme posunout stejným směrem?“

Vzhledem k tomu, co bylo řečeno, si nemyslím, že existuje nějaké magické číslo, jak dlouho by spolu pár měl chodit, než se zasnoubí, protože neexistují žádná pevně daná pravidla. Ale pokud jde o vztah, který stojí za to udržet, buďte k sobě i k partnerovi upřímní v tom, jaká jsou vaše očekávání. Stanovte si termíny ne nutně pro prsten, ale pro sebe.

Trendy na MadameNoire

Více MadameNoire

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.