Upřímně řečeno, nikdy jsem se necítila osamělejší, než když jsem byla těhotná

Říká se, že mateřství může být izolující, a já věřím, že je to pravda. Ve skutečnosti ty pocity osamělosti mohou začít dávno předtím, než si vezmete dítě domů, třeba ve chvíli, kdy je těhotenský test pozitivní a vy si uvědomíte, že se váš život změní. Stát se mámou je vzrušující, to ano, ale je to také děsivé, zdrcující a matoucí. Koneckonců netušíte, co můžete očekávat, a nemůžete vědět, jak bude vaše tělo (ani vaše mysl) na tak drastickou změnu reagovat. Abych byla upřímná, nikdy jsem se necítila osamělejší, než když jsem byla těhotná, a tyto pocity izolace byly jedním z příznaků těhotenství, na které jsem absolutně nebyla připravená.

Byla jsem první z mé skupiny kamarádek, která otěhotněla, a mé „vlajkové těhotenství“ nebylo záměrné. Můj partner byl člověk, kterého jsem teprve poznávala, takže rodičovství nebylo ani na radaru. Mým kamarádkám se ten nový přítel určitě líbil a mně taky, ale nebyla jsem přesvědčená, že to, co mezi námi je, je láska. Takže když jsem se začala svěřovat se svým těhotenstvím těm, kterým jsem důvěřovala a jejichž názorů jsem si vážila, reakce, kterých se mi dostalo, byly dost smíšené. Měla jsem kamarádku, která ze mě byla nadšená, i když jsem si nebyla jistá, jestli chci v těhotenství pokračovat. Měla jsem kamarádku, která byla neuvěřitelně překvapená, ale podporovala mě, protože, no, milovala děti. A pak jsem měla kamarádku, která se na mě neuvěřitelně zlobila a ptala se, co si proboha můžu myslet, jako bych se nějak proměnila v jinou osobu, kterou už nepoznává. Nakonec se kamarádka vzpamatovala a snažila se mě podpořit, ale škoda byla napáchána.

Kittiphan/Fotolia

Všimla jsem si, že se ode mě přátelé pomalu vzdalují, jak čas i mé těhotenství postupuje. Už jsem opravdu nemohla chodit pít, zůstávat venku dlouho do noci nebo se s nimi scházet na bezedné brunche s mimózou. Občas mě někam pozvali, ale málokdy jsem se k nim mohla přidat, takže nakonec pozvání pomalu přestala chodit. Taky mě strašně zaměstnával můj nový status lidského rostoucího plodu a ženy, která chodí s chlapem, který pomohl stvořit plod, a panebože, je to ten pravý chlap pro mě? Jo, a nemůžu zapomenout na svou roli Am I Sure This Is The Right Thing To Do? Vedoucí pracovník a zaměstnanec, který musí skrývat těhotenství a neúspěšně spolupředsedá. Co na to říct? Život se stal stresujícím a já jsem nebyla vždy první, kdo posílal svým přátelům zprávy s dotazem, jak se jim daří, nebo kontroloval jejich každodenní život. Nedostávala jsem ani tolik zpráv „jen tak“ a zdálo se, že prostor mezi mnou a mým podpůrným systémem se jen zvětšuje.

Všechno, co mi mohli říct, bylo, že si potřebuji odpočinout, ale jediné, co jsem chtěla, bylo cítit se méně sama.

Moje rodina byla samozřejmě nablízku, ale neměla jsem pocit, že by skutečně chápala, co se děje. Moji rodiče byli nadšení, že se opět stanou prarodiči, takže nedokázali pochopit, že bych mohla mít smíšené pocity z těhotenství a z rozhodnutí stát se rodičem. Když jsem se snažila zmínit o svých úzkostech, a dokonce i o depresích během těhotenství, jednoduše nad tím pokrčili rameny. Jediné, co dokázali říct, bylo, že si musím odpočinout, ale já jsem chtěla jen to, abych se necítila tak sama.

Můj tehdejší přítel (nyní manžel) byl také stále více pracovně zaneprázdněn a naše počáteční vířivé námluvy se začaly usazovat. Aby toho nebylo málo, zhruba ve stejné době jsem přišla o práci. V jednu chvíli jsem se mohla spolehnout na to, že se budu vídat se svými spolupracovníky – a dokonce i s partnerem, protože jsme pracovali ve stejné kanceláři – a v další chvíli jsem byla doma a sama se svými často neúprosnými myšlenkami. Jistě, společnost mi dělala partnerova kočka, ale pokud o kočkách něco víte, pak víte, že neumějí své lidi utěšit nejlépe.

stokkete/Fotolia

Z práce na recepci v co-workingovém prostoru, plánování akcí, na které chodily desítky a někdy i stovky lidí, a role společenského motýla kanceláře se změnila v nejosamělejší těhotnou holku na planetě. Dobře, možná ne na planetě, ale rozhodně jsem se tak cítila. Před těhotenstvím jsem neustále plánovala schůzky s přáteli, chodila ven dva, tři, dokonce i pět večerů týdně. Ráda jsem cestovala, poznávala nové lidi a bavila se téměř s každým, kdo se cítil stejně přátelsky jako já. Byla jsem neustále obklopena lidmi, ať už v práci, nebo v osobním životě. Takže zjistit, že jsem najednou mdlá a sama v malém bytě a nemám si téměř s kým popovídat, bylo přinejmenším drsné probuzení.

Myšlenky se stanou tak přemáhajícími, tak izolujícími, že si nemůžete pomoct, ale máte pocit, že se svět šíleně točí mimo oběžnou dráhu.

Ráno jsem strávila tím, že jsem svému partnerovi připravila snídani, zabalila mu oběd a pak se osm hodin dívala na televizi a cvičila prenatální jógu sama v našem bytě, a to až do chvíle, kdy konečně odjel domů. Měla jsem pocit, že moje základní skupina přátel na mě téměř zapomněla. Bydlela jsem v poměrně odlehlé části města, takže jsem neměla moc šancí poznat nové lidi. Byla jsem sama.

Těhotné by ale neměly být samy, protože když je člověk těhotný, často uvízne ve své vlastní hlavě. Neustále přemýšlíte o svém životě, o svém těle, o svém budoucím miminku, o celém těhotenství, o blížícím se porodu a o budoucnosti a o tom, jak by mohla vypadat. Sakra, přemýšlíte o tom, jak moc přemýšlíte. A pokud se potýkáte s psychickými problémy, přemýšlíte také o tom, jak potenciálně ovlivňují vás a váš stále se tvořící plod. Myšlenky se stanou tak přemáhajícími, tak izolujícími, že si nemůžete pomoci, ale máte pocit, že se svět šíleně točí mimo oběžnou dráhu.

interstid/Fotolia

Těhotní lidé nepotřebují být neustále sami. Potřebují cítit podporu. Potřebují společenství a soucit od lidí ve svém okolí. Potřebují potvrzení a pochopení a někdy i radu. Jako těhotné ženy jsme zahlcené, to ano, ale nejsme příliš zaneprázdněné pro netěhotné lidi v našem životě. Nemáme „lepší věci na práci“ než si povídat s přáteli nebo se spojit se svými partnery či pracovat, abychom mohly být v blízkosti jiných dospělých lidí orientovaných na kariéru. Nechceme, aby nás lidé, na které jsme si zvykli spoléhat, vytlačili ze svého života. Chceme mít kolem sebe všechny své přátele a potřebujeme, aby byli kolem nás. Potřebujeme, aby nás lidé kontrolovali, ať už se potýkáme s problémy s duševním zdravím, nebo ne. Každý člověk se potřebuje cítit milovaný a propojený, a tato potřeba nezmizí, když je v něčí děloze plod.

Jako těhotné ženy a novopečené matky se musíme tlačit zpět do svých komunit. Musíme si dát tu práci, abychom se znovu spojily s lidmi nebo našly způsob, jak se spojit s novými.

Osamělost v těhotenství ustupuje, protože, no, všechna těhotenství nakonec skončí. Může se však přenést i do života nové maminky, takže období po porodu je stejně izolující. Proč? Protože osamělost bohužel nikdy nezmizí sama od sebe. Jako těhotné ženy a novopečené matky se musíme tlačit zpět do svých komunit. Musíme si dát tu práci, abychom znovu navázaly kontakty s lidmi nebo našly způsoby, jak navázat kontakty s novými lidmi. Musíme překonat strach poslat starému příteli e-mail nebo zavolat příbuznému, na kterého jste se dříve spoléhaly. Musíme být zranitelní, a to v již tak ohromně zranitelném období našich životů.

Pokud mám být upřímný, musím přiznat, že jsem se s osamělostí ještě úplně nevyrovnal. Vlastně nevím, jestli se mi to někdy podaří. Ale každý den se o to snažím. Mluvím s učitelkami svého syna ve školce. Mluvím se svým partnerem. Přátelům, se kterými se mi podařilo zůstat ve spojení, posílám vzkazy, že na ně myslím, a často dostávám odpovědi. Dávám se do řeči s pokladními v obchodě nebo s paní v bance, která mě vždycky pozná.

Natahuju ruku a překonávám zeď, kterou může postavit samota, protože vím, že si zasloužím doprovod a společenství. Vím, že to, že jsem se stala matkou, mě najednou nezbavilo mých potřeb, zejména potřeby být spojena a podporována, potvrzována a milována. Stejně jako moje těhotenství netrvala věčně, vím, že ani osamělost nemusí.“

Podívejte se na nový videoseriál časopisu Romper s názvem Bearing The Motherload, v němž si nesouhlasící rodiče z různých stran problému sednou s mediátorem a mluví o tom, jak se navzájem podpořit (a neodsuzovat) ve svých rodičovských perspektivách. Nové epizody se vysílají v pondělí na Facebooku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.