„Vraťte se do Kalifornie“: Vlna nově příchozích vyvolává v Boise odpor

Jeho základní plán na splnění tohoto předvolebního slibu? „Zničit to tu.“

Reklama

Richey usoudil, že to bude nejlepší způsob, jak zabránit obyvatelům Zlatého státu s hlubokými kapsami, aby se stěhovali do jeho rodného listnatého města. Obviňuje je z toho, že vyhnali ceny domů a nájmů tak vysoko, že si Boisané nemohou dovolit zde žít za mizernou mzdu, kterou většina pracovních míst v Idahu vyplácí.

Na kandidátském fóru koncem října měl na tuto otázku stručnou odpověď: „

„Zeď za 26 miliard dolarů,“ odpověděl se smíchem a pro maximální důraz protahoval každé slovo. Jako že ji postaví. Kolem Idaha.

Reklama

Mlácení do Kalifornie je cyklický sport s dlouhou historií v srdci idažského Údolí pokladů. Díky prudkému růstu se počet obyvatel Boise od sčítání lidu v roce 1980 více než zdvojnásobil. Čtyři měsíce předtím, než zde toho roku vyjeli do ulic federální sčítači, hlásal titulek deníku Washington Post: „Pro většinu obyvatel Idaha je mor kobylek Kalifornie.“

The Grove Plaza v centru Boise ve státě Idaho.
(Otto Kitsinger / For The Times)

V současné vlně se kalifornské obavy dostaly i do vyhroceného souboje o post starosty. Zabydlely se na sociálních sítích Nextdoor.

Reklama

A propukly v nedávnou tweetovou bouři, která se strhla kolem dvou oblíbených institucí, Boise State University a fotbalu. Elektronická vřava způsobila, že obyvatelé až po starostu Davida Bietera hájili vstřícnost svého města a trvali na tom, že Kaliforňany mají rádi, opravdu mají, navzdory důkazům o opaku.

Twitterová smršť začala koncem září, když bývalý fotbalista Boise State University Tyler Rausa jednoho dne vyšel ven ke svému autu. Tam našel profesionálně vytištěnou kartičku, bílou s elegantním uhlově šedým a zlatým okrajem. Byl na ní pěkně vycentrovaný dvouřádkový vzkaz napsaný velkými písmeny:

ZPĚT DO KALIFORNIE

NECHCEME TĚ TADY

Zveřejnil ji na internetu s velmi krátkou reakcí: „Hmmmm, nemyslel jsem si, že tohle někdy najdu na svém autě v Boise. #ThankYou.“

Reklama

Boise State Broncos place kicker Tyler Rausa v roce 2016.
(David Zalubowski / Associated Press)

Rausa byl v sezonách 2015 a 2016 talentovaným kopáčem Broncos. Tehdy za tým nastřílel 219 bodů. Nyní je volným hráčem NFL. Stále žije v Boise. Ponechal si však kalifornskou poznávací značku.

Odezva na jeho tweet byla rychlá, obsáhlá a většinou otevřená. „Doufám, že se za sebe stydí,“ napsal @NitroJen. „Idaho: The PNW’s Mississippi,“ napsal @AbsoluteKit s odkazem na pacifický severozápad. „Ať jdou do háje!“ @someone napsal na Twitteru. „Jste tu více než vítáni!“

Reklama

Poté se ozval Bieter. „@T_Rausa, doufám, že všechny pozitivní komentáře, které jste zde obdržel, berete jako skutečného ducha Boise a #BoiseKind,“ napsal starosta. „Jsme rádi, že jsi tady a jsi součástí naší skvělé komunity.“

Jedna z rad, kterou Rausa během online frašky dostal, byla, že by si měl vyměnit ty kalifornské značky – a to rychle. To je dlouhodobý refrén, který přátelští Boisané adresují svým nejnovějším sousedům.

Reverend Bill Roscoe, výkonný ředitel Boise Rescue Mission Ministries, to slyšel od svého realitního makléře, když se v roce 2002 přestěhoval z Reddingu do Boise. Na svém stole má cedulku s nápisem: „Nejsem z Idaha, ale dostal jsem se sem, jak nejrychleji to šlo“.

Reklama

„Když sem přijdete a budete to tu mít rádi, všechno bude v pořádku,“ říká Roscoe. „Pokud sem přijedete a vyvěsíte si na příjezdové cestě kalifornskou vlajku a na autě budete mít nálepky s nápisem ‚Santa Cruz‘, bude to pro vás těžké.“

Patricia Flaniganová si hraje se svým desetiměsíčním štěnětem samojeda Wylie v Eaglu ve státě Idaho.
(Otto Kitsinger / For The Times)

Patricia Flaniganová také vyměnila své kalifornské značky za červeno-bílo-modrou verzi „Famous Potatoes“, když se v roce 2015 přestěhovala z Dana Point na předměstí Boise v Eaglu. Do důchodu odešla jako děkanka pro online vzdělávání a vzdělávací zdroje na Saddleback College.

Reklama

„Zaujala jsem stanovisko, že přijedu do Idaha a přizpůsobím se zdejší komunitě,“ řekla. Má doktorát z pedagogiky. Na začátku své kariéry vyučovala angličtinu jako druhý jazyk na třech komunitních školách v jižní Kalifornii. Vedla také program ESL na Lake Tahoe Community College. Když se přestěhovala, rozhodla se pracovat jako dobrovolnice s neangličtináři.

Sjednala si schůzku s ředitelem nedaleké komunitní vysoké školy. Škola však o její nabídku bezplatné pomoci neměla zájem. Bylo jí řečeno, aby zkusila regionální uprchlické centrum. Poslala mu životopis. A už se neozvala.

Na pohovoru na vysoké škole „jsem byla profesionálně oblečená, vypadala jsem jako Kaliforňanka,“ řekla Flaniganová. „Pravděpodobně jsem dráždila svým sebevědomím. V žádném případě mě nechtěla nechat dobrovolně….. Chtěla se mě zbavit.“

Reklama

Tento profesionální chlad byl jejím úvodem do Idaha, řekla 66letá žena. Od té doby založila webové stránky s názvem „Chytré strategie pro úspěšný život“. Má okruh přátel a dům, který miluje a který přímo vlastní. Už se neohlíží zpět.

„Nejsem tu proto, abych byla Kaliforňankou,“ řekla. „Jsem tady, abych byla členem komunity a přispívala k ní.“

Prostějované a strávníci na venkovních terasách v Bittercreek Ale House a Diablo & Sons Saloon podél 8. ulice v Boise ve státě Idaho.
(Otto Kitsinger / For The Times)

Reklama

Tak kde se vzalo to nepřátelství? Určitě z pouhých čísel. Podle lednové zprávy idažského ministerstva práce se stát drahokamů vyrovnal Nevadě jako nejrychleji rostoucí stát v zemi. Agentura také uvedla, že se sem stěhuje více Kaliforňanů než přesídlenců z jiných států.

Boise Regional Realtors kontroval vlastní zprávou, která úder Kalifornie trochu zmírnila. Z jedenácti okresů, které nejvíce posílají nové obyvatele do oblasti Boise, jich šest pocházelo z jiných částí Idaha a pouze tři – Riverside, San Bernardino a Orange – byly z Kalifornie.

Což nás přivádí k jádru problému: příjmové nerovnosti.

Reklama

Každý, kdo se do Boise přestěhuje z jiné části Idaha, je stále zatížen stejnou minimální mzdou na samém dně, tedy chudičkými 7,25 dolaru za hodinu. Takže to s největší pravděpodobností nejsou obyvatelé Idaha, kteří zvyšují ceny domů a plní nájemní byty, protože si to nemohou dovolit.

Podle listu Idaho Statesman vzrostla mediánová cena domů v okrese Ada, kde se Boise nachází, od února 2018 o 19,3 %. Nyní činí (na Idaho) neuvěřitelných 349 994 dolarů. Naopak míra neobsazenosti bytů v cenové relaci obyvatel okresu s nejnižšími příjmy činila k 18. říjnu podle serveru HousingIdaho.com 0,45 %.

Nová výstavba domů probíhá v oblasti Harris Ranch/Barber Valley v Boise ve státě Idaho.
(Otto Kitsinger / For The Times)

Reklama

Boise podle představitelů tohoto 228tisícového města potřebuje v příštím desetiletí každý rok 1 000 nových bytů. To se prostě neděje.

Kritici způsobu, jakým město řeší explozivní růst, jsou v posledních letech stále hlasitější. Tato nespokojenost podnítila jeden z nejsoutěžnějších soubojů o post starosty, jaký si pamatujeme.

Bieter, který se uchází o své páté funkční období, čelil šesti konkurentům, včetně Richeyho, šéfa komise dálničního okrsku okresu Ada, bývalého starosty, který s ostudou odstoupil a byl uvězněn kvůli obvinění z korupce, a předsedy vlastní městské rady.

Reklama

Bieter se odmítl vyjádřit k růstu a ke kandidatuře na starostu. Kritici tvrdí, že přijal rozvoj za každou cenu. Voliči mu v úterý dali tvrdou výtku a donutili ho jít 3. prosince do druhého kola proti předsedkyni městské rady Lauren McLeanové.

Nejnovější průzkum Treasure Valley, který provedl Idaho Policy Institute při Boise State University, nevěstí nic dobrého pro nikoho, kdo by v příštích letech řídil toto město. Byl proveden na konci roku 2018 a zveřejněn v červnu. Více než 70 % respondentů uvedlo, že region roste příliš rychle, zatímco v roce 2016 mělo tento názor pouze 50 % dotázaných.

Pohled na centrum města Boise ve státě Idaho.
(Otto Kitsinger / For The Times)

Reklama

„V průběhu dvou let,“ uvádí průzkum, „se obyvatelé Treasure Valley změnili z rozdělených názorů na to, zda je tempo růstu příliš rychlé, nebo přibližně správné, na přijetí názoru, že je příliš rychlé, a to velkou většinou.“

Tato nálada byla silná na setkání na radnici, které McLeanová uspořádala v září v rámci své kampaně na starostku. Ve středu večer v knihovně v obchodním centru McLeanová hovořila o potřebě dostupného bydlení, dobře placených pracovních míst a lepší dopravy.

Poté otevřela prostor pro dotazy a připomínky. Téměř všechny se nějakým způsobem dotýkaly růstu a nejméně dva lidé z publika vyslovili slovo na C – Kalifornie.

Reklama

„Vím, že růst nezastavíte, ale co uděláme s kvalitou našeho života tady?“ zeptala se Yvette Zoe, která se do Boise přistěhovala v roce 1972. „Moje děti si nemohou koupit dům, protože si ho teď nemohou dovolit, a přitom pracují. Moje vnoučata mají přeplněné školy.“

Noví obyvatelé se sem stěhují za lepší kvalitou života, ale „to samé, co opouštějí – víme kde – v Seattlu, Kalifornii, Austinu,“ si přinášejí do Boise, řekla. „Ráda bych viděla, co můžeme udělat pro lidi, kteří tu už žijí a jsou tu už dlouho.“

Taková nespravedlnost byla tím, co pohánělo Richeyho kiksovou kampaň; skončil pátý s 2 % hlasů. Devětapadesátiletý karosář o víkendech provozuje prodej na dvoře a v pátek a v sobotu večer jezdí pro společnost Lyft, kdy „vozím opilé lidi domů.“

Reklama

Octoberfest celebruje na 8. ulici v Boise ve státě Idaho.
(Otto Kitsinger/For The Times)

Jeho sestra měla vlastní firmu až do velké hospodářské krize, kdy přišla o všechno a přestěhovala se k němu. Právě si koupila dům o jedno město dál, jediný, který našla, asi za 230 000 dolarů, a jak řekl, je to kus víte čeho. Pracuje v call centru, pronajímá si pokoj a pracuje na řemeslných výstavách.

„Je to opravdu, opravdu těžké překousnout,“ řekl, „když někdo prodá dům v Kalifornii za 700 000 dolarů, přijede sem, koupí si jakýkoli dům za hotové a ještě má peníze v bance.

Reklama

„Jejich děti se dostanou na vysokou školu,“ pokračoval. „Jezdí v pěkných autech. A mohou si užívat všeho, co jsme za ta léta vybudovali. My si to užívat nemůžeme, protože pracujeme 40 hodin týdně a děláme řemeslné výstavy a prodáváme na dvorku.“

Jednou ze salv v Richeyho boji proti nově příchozím byl jeho návrh na daň z nemovitosti, který nazval Návrh nula jedna dva tři. Jeho základní princip: Čím déle zde žijete, tím méně platíte. Šedesátiletí obyvatelé by neplatili žádnou daň z nemovitosti, zatímco nově příchozí by nesli břemeno.

„Dlouholetým obyvatelům to přináší tolik potřebnou úlevu a nové lidi to nutí platit svůj podíl,“ uvedl na své facebookové stránce. „Možná by je to mohlo přimět k tomu, aby si dvakrát rozmysleli, zda se sem přestěhují. Odradilo by to také investory ze zahraničí.“

Reklama

Kandidát na starostu města Boise Wayne Richey.
(Otto Kitsinger / For The Times)

Jedno sobotní ráno v polovině září seděl Richey ve své otevřené garáži a čekal, až si zákazníci prohlédnou jeho prodej ze dvora. Na příjezdové cestě byly rozloženy potřeby pro paintball, pouzdro na pušku, pytle z pytloviny a skateboardy. Třináctimetrový překližkový los s nápisem „Wayne Richey for Boise Mayor; Take Back Boise“ hrdě stál na trávníku před domem.

Málo před devátou ráno se kolem potuloval Rick Hulbert, chiropraktik v důchodu, bydlí za rohem a zajímal se o šetrně použitou jednokolku. Povídali si o velkém zápase, který se ten večer hrál, Boise State Broncos proti Portland State Vikings. O rostoucích nájmech. O starých dobrých časech, kdy se dalo jezdit po ulici na kole s brokovnicí v ruce. A o kampani.

Reklama

Oběma mužům přišili stejného obětního beránka za mnoho neduhů regionu:

Richey: „Nevadí vám, že se sem každý rok stěhuje 20 000 až 30 000 lidí?“

Hulbert: „No, nevím, jestli je můžete zastavit.“

Reklama

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.